Aby ste pochopili môj ironický tón, prečítajte si najskôr, čo píšu o ľavicových extrémistoch vo svojej správe za rok 2008 Česi, aby bolo s čím porovnávať:
2.1.2 Levicový extremismus
2.1.2.1 Anarchoautonomní hnutí
Situace
Rok 2008 nebyl pro anarchoautonomní scénu nijak výjimečný. Uskutečnil se sjezd
Československé anarchistické federace, na němž ale nedošlo k žádným zásadním
rozhodnutím. Pokračoval trend stagnace její činnosti a lze konstatovat, že tato situace je
stejná v rámci celé anarchoautonomní scény. Obecně lze proto konstatovat, že
anarchoautonomní hnutí je v České republice v útlumu a jeho význam oproti minulosti
výrazně poklesl.
Nejvíce aktivní ultralevicovou, a především militantní, organizací byla
Antifašistická akce, která se v první řadě, a v současnosti již výlučně, soustředila na
protesty proti pravicově orientovaným extremistům. Tyto protesty již ale zcela změnily
svoji podobu, kdy veřejné vyjádření nesouhlasu tato organizace přenechává ostatním
subjektům a sama se soustředí na napadání osob z ultrapravicové scény, a to především
mimo dobu policejního opatření.
Aktivity
V roce 2008 se příznivcům anarchoautonomního hnutí podařilo uspořádat několik
veřejných akcí.
Za nejvýznamnější lze označit akce konané dne 1. května 2008. V předchozích
letech byly prvomájové akce příznivců anarchoautonomní scény pouhou reakcí a protiakcí
k pochodům pravicových extremistů. V roce 2008 anarchoautonomové změnili svou
strategii a uspořádali vlastní kulturně zaměřený „open-air" festival v antifašistickém duchu
na Císařské louce v Praze, kterému předcházel pochod několika desítek anarchistů ze
Střeleckého ostrova.
Dominantní náplní činnosti této části levicově extremistické scény zůstávaly nadále
útoky proti pravicovým extremistům, přičemž jejich agresivita a intenzita byla vyšší než
v minulosti. Levicoví extremisté často útočili jako první a mnohdy napadali i umírněné
ultranacionalisty a osoby, které nebyly na střet připraveny. Tyto akce militantních
levicových extremistů byly zpravidla dobře naplánované, s využitím informací získaných
monitoringem pravicových extremistů.
Za zmínku stojí demonstrace „Proti rasistickým pogromům, proti sociálnímu
vyloučení, za důstojný život pro všechny", kterou zorganizovala dne 13. prosince 2008 v
Praze Antifašistická akce jako reakci na události v Litvínově. Zúčastnilo se jí okolo 500
osob a byla tak jednou z největších akcí anarchoautonomní scény v roce 2008.
Militantní levicoví extremisté se takto, aspoň navenek, snažili oprostit od nálepky
výtržníků, kteří proti pravicovým extremistům vystupují pouze za použití násilí.
Inspirováni krajní pravicí, která, s cílem etablovat se v české společnosti, se snaží navenek
působit legálně, se levicoví extremisté několikrát pokusili na své akce přilákat i běžné
občany, aby se mohli prezentovat jako seriózní odpůrci pravicových extremistů.
Jako příklad této strategie lze uvést výstavu v Památníku Lidice ve dnech 3. října až
31. prosince 2008, na jejímž zorganizování se podílela Antifašistická akce.
Spolupořádáním výstavy o obětech neonacismu se zviditelnila a částečně se jí podařilo
legitimizovat svou činnost. Akce byla pro ni bezesporu úspěchem, jelikož se jí podařilo
legálně prezentovat své myšlenky na půdě státní instituce, čímž mohla vyvolat v části veřejnosti pocit,
že ji lze vnímat jako důvěryhodný subjekt v boji proti neonacismu.
Zo správy o stave extrémizmu v SR za rok 2008 (rozsah 5 strán) vyplýva, že „naši" ľavicoví extrémisti okrem priestupkov proti verejnému poriadku občas fetujú, predávajú drogy a okrem toho teoreticky môžu stíhať pripravovať aj sabotáže, záškodníctvo a teror. To nevadí, že v správe sa ani len nespomína názov ich organizácie a aktivity, ktoré k tomu smerujú. Mne len vyvstala otázka, že či by podľa tejto správy nemali slovenskí ľavicoví extrémisti byť skôr prípadmi pre drogové liečebne a psychiatrov, ako pre políciu...
b) protiprávne konanie ľavicových extrémistov
Ako už bolo uvedené, akcie ľavicovo orientovaných extrémistických skupín v drvivej väčšine bývajú vopred oznamované a ich organizácia je zameraná na získanie podpory verejnosti a dosiahnutie pozitívneho ohlasu v médiách. Pri ich akciách dochádza k narušovaniu verejného poriadku a niekedy aj k poškodzovaniu majetku. Podľa získaných informácií pri týchto akciách dochádza aj ku konzumácii omamných a psychotropných látok, najmä marihuany.
Pri svojich aktivitách sa najčastejšie dopúšťajú priestupkov proti verejnému poriadku podľa § 47 zákona č. 372/1990 Zb. o priestupkoch v znení neskorších predpisov, zriedkavejšie dochádza k naplneniu skutkových podstát nasledovných trestných činov uvedených v Trestnom zákone:
Ø § 364 - výtržníctvo,
Ø § 245 a § 246 - poškodzovanie cudzej veci,
Ø § 171 až 173 - nedovolená výroba a držba omamnej látky, psychotropnej látky,
jedu a prekurzora a obchodovanie s nimi,
Ø § 174 - šírenie toxikománie.
Počas akcií radikálnych skupín by v krajnom prípade ľavicoví extrémisti mohli spáchať niektorý z trestných činov proti základom republiky obsiahnutých v prvom dieli siedmej hlavy osobitnej časti Trestného zákona (napr. trestný čin, Vlastizrady § 311, Úklady proti Slovenskej republike podľa § 312, teroru podľa § 313, záškodníctva podľa § 315, alebo sabotáže podľa § 317 Trestného zákona).
--------------------------------------------------------------------------------------------
EPILÓG:
Správa o extrémizme za rok 2008, teda to čo ministerstvo vnútra SR zverejnilo na internete vraj nie je všetko. Kompletná správa je v režime vyhradené a nemôže byť zverejnená, lebo obsahuje operatívne informácie o extrémistických skupinách, ich činnosti, prepojeniach atď.. Je to škoda. Možno by sme sa dozvedeli aké drogy títo feťáci preferujú, kto je ich díler, a po čom ide tá marihuana a ako ju užívajú..
Teraz vážne. Kým slovenská správa spomína len všeobecne známe veci o extrémistickej scéne (aj to by sa dalo pochybovať či v prípade ľavicových extrémistov nehovorí o drogovo závislých), česká má analytickú hĺbku a kvalitu. Aj z rozdielov v týchto správach (myslím najmä na precízne pasáže o činnosti neonacistov v ČR, ich aktivitách, maskovaní sa, narastajúcej vyspelosti a šikovnosti v zápase so systémom či ich prenikaní do politiky) možno vybadať, pre ktorú krajinu je extrémizmus problém a pre ktorú len marketingové zaklínadlo.
Jasné, že na papieri sa s extrémizmom nebojuje, ale minimálne to vypovedá o tom, kto je na ten boj ako pripravený a či vôbec má záujem bojovať, alebo sa len tak tvári...
PS: Pre všetkých, ktorí začnú vypisovať ako zľahčujem problematiku drog: Neobhajujem drogy. Ani tie, ktoré berú, pijú, šňupú, fajčia a dílujú neonacisti. Osobne si len myslím, že zaraďovať drogy a ich šírenie do správy o extrémizme je absurdné a s privretím oboch očí podružné a dovolím si tvrdiť že aj zavádzajúce. Experti slovenskej polície totiž očividne medzi extrémistov stále radia aj mládežnícke subkultúry, ktoré policajti načapajú s cigaretou trávy alebo vyhukujúce po 22.00h opité na ulici (to sú asi tie "extrémistické piestupky"). Neobhajujem takéto správanie a každý mladý človek by mal byť zodpovedný. Ale dôkaz, že to nesúvisí s problematikou extrémizmu slovenskej polícii dali Česi a ich správa, v ktorej túto rovinu úplne vynechali.
Prečítajte si aj kto sú to autonómni nacionalisti - nový trend medzi neonacistami.
O autonómnych nacionalistoch ako o vetve neonacistov viac povedal aj politológ Tomáš Nociar.
